Antropocennosti: Průvodce světem antropocénu. Ed. Eliška Fulínová & Anna Kvíčalová (Academia 2024). Antropocennosti jsou souborem esejistických textů, které v portrétech různorodých entit, artefaktů a přírodnin zpřístupňují komplexní téma antropocénu širokému publiku. Autoři v krátkých kapitolách představují na první pohled běžné jednotlivosti jako výsledky složitě provázaných jevů a pohybů současného světa, jako zvláštní hybridní skutečnosti, nerozpletitelně přírodní i kulturní, spontánní a nepředvídatelné a zároveň pevně spjaté s účelově orientovanou lidskou činností. Celek doplňují ilustrace výtvarnice Barbory Müllerové. Knížka tak názorně předvádí, jak vidět svět v antropocenních souvislostech.
Antropocén. Ed. Petr Pokorný & David Storch (Academia 2020) V roce 2000 došlo nečekaně k vyhlášení antropocénu, globálního věku člověka, ve kterém vliv lidstva na planetu údajně dosáhl úrovně řádově srovnatelné s většinou přirozených činitelů. Pro někoho je antropocén krizí, ba katastrofou, zatímco pro jiného příležitostí. Jednou je vědeckou hypotézou opírající se o různá měření a technická vymezení, jindy volnější uměleckou inspirací. Pro někoho je prokazatelnou realitou „tam venku“, pro jiného politickou a dobově podmíněnou konstrukcí. Stane se antropocén trvalou součástí vědy, politiky a (populární) kultury? Nebo časem vzedmutá vlna zájmu opadne, podobně jako se to stalo mnoha jiným velkým konceptům minulosti? Kniha sepsaná kolektivem dvaceti českých vědců kriticky mapuje současný stav debaty a přichází s přidanou hodnotou širokého mezioborového dialogu. Nesnaží se za každou cenu přitakat všem módním tendencím a náladám, zejména ne těm apokalyptickým. Nenabízí jednoduchá řešení, ale vybízí k nezbytnému odstupu a k hlubšímu zamyšlení.
Krajina mezi pamětí a zapomínáním: Studie z Čech. Karolína Pauknerová (Karolinum 2019). Kniha Karolíny Pauknerové odhaluje variabilitu způsobů, jak se paměť stává součástí krajiny, sedimentuje v ní, reprodukuje se i mizí. Na několika příkladech – okolí příbramské silnice, vzpomínání na zaniklé osídlení v pohraničí, megalitické stavby v jižních Čechách – představuje krajinu jako proces, který je spoluutvářen pamětí stejně jako zapomínáním. Být v krajině s sebou nese přemýšlení o paměti, ponoření se do uplynulého času, zakoušení jeho stop i jejich absencí. Bez tohoto ponoření není možné porozumět ani krajině, ani paměti v ní ukryté.
Město Naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy. Ed. Radan Haluzík (Academia 2020) Město nejsou jen stavby, ulice, náměstí, infrastruktura, zeleň a parky – tedy místa s jasnou funkcí –, ale i tisíce míst mezi nimi, která zdánlivě „k ničemu nejsou“. Některá z nich míjíme bez povšimnutí, jiná nám svým křovím, plevely a odpadky trochu nahánějí strach, další pokládáme za přírodu. Místa mezi místy – odvrácená strana města, vágní terén, o jehož životě toho moc nevíme… Jak tato místa v historii vznikala, jak vznikají dnes a proč je jich v našich městech v současné době tolik? Jaký mají urbanistický, ekologický i sociální život? K čemu nás vybízí jejich svérázná estetika? Mají v dnešním městě vůbec své místo? Tato kniha nahlíží naše postsocialistická, postindustriální a globalizovaná města z pohledu naruby.