Lidé

Anna Kvíčalová je religionistka a historička vědy a techniky, zabývá se dějinami zvuku a sluchu.  Magisterský titul získala na Amsterdamské univerzitě a doktorát na Freie Universität Berlin. V letech 2013-2017 působila na Institutu Maxe Plancka pro historii vědy v Berlíně. V současnosti je výzkumnou pracovnicí v Centru pro teoretická studia, kde se zabývá vztahem mezi humanitními a přírodními vědami v 19. a 20. století a interdisciplinaritou v současném studiu antropocénu.

Karolína Pauknerová vystudovala antropologii a archeologii na Fakultě humanitních studií a na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Ve výzkumu se věnuje tématu krajiny, její minulosti a paměti; a studiu materiální kultury. Tato témata rozvíjela a sledovala např. v oblasti kulturního a přírodního dědictví, jeho proměn a prezentace a jimi přispívá také ke společnému bádání a zájmu pracoviště o antropocén. Od roku 2023 se podílí na vedení interního semináře CTS “Domestikace světa: vztah mezi společností a přírodou v antropocénu”.

Radan Haluzík je sociální antropolog a kdysi též biolog, kterého zajímají antropocenní proměny současné (mimo-městské i městské) krajiny a venkova v globálním měřítku. Na CTS vedl společný transdisciplinární projekt Město naruby, zkoumající vágní terény, vnitřní periferie a místa mezi místy našich měst, z nějž vznikla stejnojmenná kolektivní monografie. V současné době zkoumá změny bydlení a venkovského života v řadě donedávna marginálních oblastí Východní Evropy, Asie, Afriky a LAtinské Ameriky.

Jan Hošek je geolog zabývající se dynamikou environmentálních změn v období čtvrtohor. Zkoumá různé typy sedimentárních archívů ve střední Evropě, na Balkáně a v severní Africe. Ve svém výzkumu se mj. soustředí na resilienci a adaptaci prehistorických společností vůči změnám přírodního prostředí. Mimo CTS působí také na České geologické službě a přednáší na PřF UK.

Marek Hudík vystudoval ekonomii na Vysoké školy ekonomické v Praze. V minulosti působil na International Business School Suzhou na Xi’an Jiaotong-Liverpool University v Číně a jako hostující profesor na renomovaných institucích v Číně, Itálii, Německu či USA. Zabývá se institucionální ekonomií a aplikovanou mikroekonomií. V souvislosti s antropocénem se zajímá o vliv přírodních a technologických změn na společenské, politické a ekonomické uspořádání.

Zdeněk Konopásek je sociolog. Dlouhodobě se zabývá složitými vztahy mezi vědou a politikou, které doba antropocénu ještě víc zkomplikovala. Snaží se pojem antropocénu uchopit tak, aby to dávalo (sociologický i politický) smysl. Podílí se také na výzkumech týkajících se ochrany přírody/kultury nebo postavení vědy v současném světě. Cítí se celoživotně a zásadně inspirován dílem Bruno Latoura.

Jan Makovský se z abývá se filosofií nekonečna, zejména u Descarta, Pascala a Leibnize, otázkou nekonečně malého a geometrizace přírody a dopady mechanistického myšlení na postavení člověka v přírodě za časů antropocénu.

Petr Pokorný je paleoekolog a environmentální archeolog. Zabývá se výzkumem „hlubokého antropocénu“ – vzájemným vztahem přírody a lidí v dlouhé časové perspektivě, od vrcholu poslední ledové doby po současnost. K tomuto účelu využívá analýzy souvislých sedimentárních záznamů, zejména analýzu pylovou.

Cyril Říha je teoretik architektury, urbanismu a filosof. Z antropocenní perspektivy, akcentující vzájemnou provázanost člověka a přírody, se zabývá spontánními procesy ve městech i lidskými intervencemi v krajině, ustavováním sídelního systému od vrcholného středověku po současnost a problematikou regulace a komunikace stavební činnosti v chráněných krajinných oblastech.

Jindřich Prach je geobotanik, snaží se působit napůl ve výzkumu, zejména na UK (CTS a Katedra Botaniky PřF) a napůl prakticky v rámci státní správy – Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na Správě CHKO Český kras. Zabývá se výzkumem změn krajiny jak v minulosti (paleoekologickými metodami) tak v současnosti (např. botanickými průzkumy) a aplikací výsledků těchto výzkumů v ochraně přírody. Jinak obdivovatel tradiční kulturní krajiny – starých stromů, alejí, mezí, sadů, nejlépe s batohem na zádech a foťákem v ruce.

David Storch je biolog, zabývá se makroekologií, biodiverzitou a evoluční teorií. Kromě působení na CTS je též profesorem na Přírodovědecké fakultě UK. V poslední době jej zajímají současné změny přírody a krajiny. Spolu s Petrem Pokorným je spolueditorem kolektivní monografie Antropocén (Academia, 2022), často komentuje ekologické a environmentální problémy v médiích.

Irena Šímová je bioložka, především ekoložka a botanička. Zabývá se možnými mechanismy, které jsou zodpovědné za variabilitu v počtu druhů rostlin v prostoru a čase. Především ji zajímá souvislost mezi počtem druhů a množstvím dostupných zdrojů a jak se tyto proměnné a jejich vzájemný vztah mění působením člověka.

Arnošt L. Šizling je ekolog zkoumající obecné principy, které formují biologickou diverzitu.  Jeho výzkum se dotýká antropocenních témat zejména tam, kde zkoumá vztah mezi lidskou aktivitou (např. zemědělstvím) a ekologickými pravidly během holocénu; a míst kde jsou přírodní procesy stále intenzivnější než lidské aktivity, tedy míst, kde je antropocén stale zpochybnitelný koncept.

Petr Tureček se zabývá evolucí člověka v kontextu evoluce kultury a evolucí kultury v kontextu evoluce člověka. Prostřednictvím matematického modelování zkoumá, jaký dopad mají odlišnosti mezi genetickým a sociálním přenosem na procesy adaptace a divergence v příslušných doménách. Napojení tohoto jeho primárního zájmu na téma Antropocénu je přirozené a samozřejmé. Kromě CTS působí také jako odborný asistent na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Jan Turek je archeolog, působí v Centru pro teoretická studia UK. V rámci témat „hlubokého antropocénu“ zkoumá počátky tohoto období a globálního impaktu lidské kultury. Zabývá se rekonstrukcí společenských a genderových vztahů v pravěku. Jako první do české archeologie uvedl výzkum genderu v minulosti

Jan Géryk je právní teoretik a politolog. Zabývá se zejména úlohou politiky coby specifického subsystému v kontextu současných proměn společnosti a světa (společenské zrychlení, konec velkých vyprávění, klimatická změna). Dále se věnuje problematice sociálních hnutí a možností společenské změny a také intelektuálním dějinám, zejména 20. století. V souvislosti s antropocénem jej zajímá odraz nové epochy v ústavní teorii.